Články od Minicestovatelky.bloger.cz

Máca už se aklimatizuje v Mongolsku a já za ní vyrážím. Před námi je další dobrodružství. A jaké bude? Necháme se překvapit. Mongolsko bude totiž trénink na život v přítomnosti...  A tu přiloženou mapu bereme s rezervou, toto se za 14 dní stihnout nedá :-) číst dál

Havanu jsme si uzily dostatecne, auta jsou nadherna, ale dan za jejich krasu je citit vsude. Je na case se pohnout do jinych mist, proto jsme si zakoupily listek do Vinales. Mista, kde se da dychat, jezdi se na konskych povozech a kolech. Na Kube jezdi specialni busy jen pro turisty. Cesta vychlazenym busem se dala v klidu prezit, kochaly jsme se vyhledy do okoli. Kuba je nadherne zelena, sem tam vykukujici palma, v dali se rysuji hory a unudene se pasou kravy. číst dál

Let byl vesely, jelikoz dozvuk ctvrtecni zaludecni virozy Macu doprovazel v letadle, Aeroflot se svym menu tomu jeste dopomohl. Ale ani Kaca na tom nebyla o moc lepe. Ufff, jsme tu. Dostat se pres pasovku byl prvni orisek. 5 prepazek a hafo lidi. Fronta narustala, ale vubec se nehybala, kor ta nami vybrana. Maca zkusila taktiku jit do te rychle se pohybujici, ale jakmile si tam stoupla, fronta se zastavila. Po hodine jsme se konecne dostaly k celnikovi... jo, pohled na mladeho Kubance byl satisfakci za cekani. Musime uznat, ze zakaz internetu a nedostatek pocitacovych her ma i vedlejsi priznive ucinky :-) Pak jeste pronest trochu jidla, skvele piskoty a banan a hura k batohum.  číst dál

Jsme ve mestecku Champassak. Vubec to tu nevypada jak v Asii. Vilove domecky po Francouzich a udrzovame zahradky s kvetinovou vyzdobou mestu dodavaji evropsky raz. Vsudypritomne odpadky podel cest taky zmizely. Cilem dnesniho dne je starobyly khmersky chram Wat Phou, ktery se nachazi cca 10 km JZ od mesta. Jelikoz minuly cyklisticky vylet mel uspech, pujcujeme si kola i tentokrate. číst dál

Budim se okolo sedme hodiny a vyrazim na obhlidku vesnice. Vydavam se smerem proti proudu Mekongu. Na vode se odrazi trpytky ranniho slunicka, rybari vyrazi na lov. I kdyz je nedele, Laosane jsou jiz davno vzhuru. Vsichni me opet zdravi vrelym "Sabajdi". V severni casti vesnice stoji chram Wat Jom Thong, jedna se o nejstarsi chram tohoto ostrova. Vejdu do arealu a jsem prijemne uchvacena jeho atmosferou. Kamenna lehce rozpadla stavba s nadherne vyrezavanymi okenicemi oslnuje svoji jemnosti a nepreplacanosti. Stojim uvnitr chramu, hledim na ruzna vyobrazeni Buddhu a absorbuji to ticho a kouzlo okamziku. Poprve od navstevy Laosu citim blizkou pritomnost budhismu. Cas se tu zastavil... číst dál

V pruvodci jsme se docetly, ze na na jihu ziji ve vodach Mekongu sladkovodni delfini (orcela tuponosa). Tito delfini byli dlouho povazovani za ohrozeny druh, ale nadavno byla dalsi populace objevena v Bangladezi. Na laosko-kambodzskych hranicich jich vsak zije pouhych 60 a nyni je dobre obdobi pro jejich pozorovani. číst dál

Prejizdime do Vang Vieng, coz je mestecko lezici na brehu reky Nam Song uprostred nadhernych vapencovych hor. Plno cestovatelu sem jezdi za zabavou, okoli je totiz rajem speleologu (je zde mnoho jeskyni), cestovky ve velkem nabizi kajakovani a tubing (sjizdeni reky na dusi od traktoru). Mestecko se rychle rozviji, plno obrovskych nevkusnych betonovych staveb, restaurace a bary na kazdem kroku kradou tomuto mistu dusi. Ale i tak mestecko stoji za navstevu pro sve nadherne okoli. číst dál

Minule jsem slibila vysvetlit, jak je to tu s mnichy. Spolecenskou povinnosti kazdeho laoskeho buddhisty je stat se aspon na kratky cas mnichem. Vetsinou se tak deje po ukonceni skoly, tradicne na dobu 3 mesicu, ale muze to byt i na kratsi dobu. A prave tito mnisi chodi kazde rano za svitani ulicemi Luang Prabangu a verici jim davaji ryzi, ktera je pro mnichy jedinou obzivou, delaji si z ni ryzove placky. Vstavame brzy rano, abychom tento ritual zachytily. Ulice jsou prazdne, mesto se pomalu probouzi... Prochazi prvni procesi, nejsme jedine, kdo se snazi mnichy zachytit, prevladaji Cinane, kterym nedela problem mnichy zablokovat v ceste. Mnisi chodi v rade za sebou ve skupinkach 10-20 osob, projdou kolem zastupu vericich a behem chvile jsou pryc. Par fotek uloveno, ale je to bida. Vracime se do hostelu na snidani, na ulicich prodavaji slane bagety jak ve Vietnamu, neodolam a zakoupim, mnam :-) číst dál

Prejezd do Luang Prabang byl adrelinovejsi nez bychom cekaly. Vzhledem k slavnostem Noveho roku byl plny ranni autobus a tak jsme byly nuceny hledat nahradni reseni. Rozhodly se dojet aspon do Vang Viengu, kde jsme teoreticky mely hodinu na prestup na minivan do Luang Prabang. Jako stihat by se to melo v pohode, ale to bysme nesmely byt v Asii, kde cas nehraje roli. Bus z Vientianne vyrazil s hodinovym zpozdenim... Dobra zprava je, ze se tu necouraj jak ve Vietnamu, na ulicich neni tak silny provoz, cesta ubihala rychle. Do Vieng Vang dorazime 5 minut pred odjezdem navazneho spoje, mame stesti, nez se stihneme rozkoukat jsme na ceste dal, v minivanu na nas zbyla posledni tri volna mista, jedno lepsi jak druhe, ale hlavni je, ze jedeme. Sedim vedle Korejce, davame se do reci a dostavam zdarma lekce korejstiny... Laostina by se hodila vice, ale nepohrdnu, cesta diky tomu rychle ubehla. V Luang Prabang nas vita doznivajici Novy rok, oslavy uz nejsou tak bujare, takze se nam do hostelu podari dojit zcela suche. číst dál

Po dlouhe ceste vzduchem nas uvitalo laoske dusno a taky znamy jednoho laoskeho pritele z Cech a my tak mely poklidny odvoz primo k hotelu. Uz behem cesty k hotelu jsme z bezpeci kryteho automobilu pozorovaly, jak Laosane slavi Novy rok. Jedna se o slavnosti vody, mistni se s radosti polevaji, aby se ochladili. Stoji v ulicich a hadicemi ci kybly polevaji vse, co prave projizdi kolem. I my to nekolikrat schytaly, nastesti chranene zavrenymi okny. číst dál

Tentokráte jede na výlet jen miniKáča, svoji nejlepší minicestovatelku miniMácu nahradila za dvě skvělé fotografky Janičku a Sáru. Cíl cesty je jasný, opět Asie, tentokráte nás čeká dobrodružství na půdě Laosu. Máte se na co těšit, bystrým očím tří fotografek unikne málo co... :-) Batohy odbaveny, můžeme vyrazit! číst dál

Cesta na Ko Pha Ngan byla plna adrenalinu. Morsky vlk (tj. kocabka, kterou jsme se plavily) vydala za veskere atrakce Matejske, i kdyz z pocatku to vypadalo, ze nikam nepojedeme, neb se mechanici vrtali v motoru. Vlny malou lodkou hazely ze strany na stranu a vsude cakala voda. Spolucestujici postupne zacali v batozich hledat blici pytliky, chudaci deti si je pro nedostatek musely stridat. Nedostatek pytliku se zacal projevovat i v nasich radach, nastesti jsme prozretelne pred jizdou zakoupily banany, tudiz i pytlik. A jak se hodil. S radosti jsme vylezaly na pevninu. Do cile jsme se musely dopravit taxikem a s hruzou jsme zjistily, ze ceny jsou vyssi jak na Ko Samui a taxiku je mene. V pristavu jsme zakoupily listky na cestu zpet do Bangkoku a byly jsme prijemne prekvapeny vysi ceny. Odpoledne jsme se konecne dostaly na pozadovanou plaz Hat Yao, u ktere jsme sehnaly ubytovani v male chatce s vetrakem a moskitierou, coz je pro mamku novinka, lehce se do ni zamotala a zas se uspesne vymotala. číst dál

Na pondeli jsme si od thajske cestovky zajistily vylet do narodniho parku. Rano jsme na recepci netrpelive vyckavaly Thajce, ktery nas mel vyzvednout. K nasemu udivu prijel vcas a po kratke ceste minibusem jsme dorazily do pristaviste k nasi velkolepe lodi. Na palube jiz byli nalodeni Cinane a ti nam sezrali snidani. Po hodinove plavbe jsme konecne zakotvili pobliz ostrova, na kterem se nachazi hlavni turisticka atrakce narodniho parku - Smaragdove jezero. Na pevninu jsme se museli dostat pomoci malych drevenych lodi, na ktere nas postupne nasackovali. Cekal nas vystup po prikrych, vysokych... číst dál

Rano jsme vyrazily na lov tuktuku. Po prvnim testovacim pokusu jsme si stanovily cenu, jakou zaplatime do Mae Nam. Bez naseho pricineni u nas zastavila thajska rodinka, slovo dalo slovo a my se tisnily na zadnim sedadle a tesily se na plaze Mae Nam. Zavezli nas na misto, ktere jsme si vybraly, bylo dobre opustene. Nechaly jsme mamku na nadherne plazi s klidnym morem hlidat batohy a vyrazily jsme hledat ubytko. Z prvotniho optimismu jsme postupne propadaly v beznadej, ale po 5ti hodinovem maratonu jsme nasly supr bungalov u plaze. Kdyz jsme se vratily, misto mamky jsme nasly raka. Jelikoz samy jsme mely klepitka (spalene ruce), prozretelne jsme koupily bily jogurt. Vsechny tri jsme se naplacaly jogurtem a doufaly, ze po zaschnuti slane more jogurt smyje - smylo. Cestu do bungalovu jsme si chtely zkratit stopem tuktuku, ale zadny nejel. Vsichni mistni taxikari meli hromadny uzeh, protoze za 2km chteli 200 batu. Nakonec nas sam ulovil mlady Thajec, vracejici se z prace, a tak si dobre privydelal na pivo číst dál

Rano jsme se rozhodly, ze se zajedeme podivat na doporucene turisticke krasy. Po neuspesnem dohadovani s ridicem tuktuku jsme dojely za plnou palbu az pred vodopady. Prvni co upoutalo nasi pozornost, byli indicti sloni. Nadseni opadlo, kdyz jsme zjistily, ze jsou upoutani retezem za nohu k palme. V jednom vybehu byla slonice s mladetem, ktere nastesti pobihalo volne. Prislo k nam a my jsme si ho podrbaly. Sloni miminko je roztomile a sloni obecne nam po cuchu pripomneli prasatka. Vydaly jsme k vodopadu. Po peti krocich jsme staly pred lagunou, do niz padal 18m vysoky vodopad. Pesky jsme se vydaly za mnichem - 25 let susenym. Po celou dobu jsme neverily, ze bude na co koukat, ale bylo. Bylo to vazne punkovy, ohromil nas smysl Thajcu pro detail. číst dál