Období: říjen 2015

Cela sobota v BaBe nam proprsela, ale takto jsme si Vietnam presne predstavovaly, klidny, destivy a zeleny. Po 10km tapani v desti jsme objevily nadhernou jeskyni. Udivilo nas, ze do jeskyne muzou navstevnici bez pruvodce, a tak jsme se v rozlehle krasne zdobene jeskyni ocitly uplne samy. Jeskyne byla cca 0,5km dlouha a jedina jeji vada na krase byla bludickove osvetleni. Trochu jsme si pomohly mobilem. Cestou zpet opet prselo. Prset prestalo, az kdyz jsme dosly na homestay. Druhy den jiz bylo o neco lepe a my jsme si mohly projit zbytek parku. číst dál

Po veselem nocnim prijezdu a dokonalem komplotu cestovni agentury, co nam zaridila jizdenky, s majitelem predrazeneho hotelu, jsme se rano s plnou polni vydaly skrz narodni park do 7km vzdalene vesnice Pac Ngoi. Na nezazivnou cast cesty jsme si stoply autobus. A pak ze stop ve Vietnamu nejde. Po teto zkusenosti premyslime o stopu skrz Vietnam :-)))))) Dale jsme pokracovaly pesky podel jezera. Naskytly se nam nadherne vyhledy na jezero a okolni divokou prirodu. Vsude kolem nas prales s mohutnymi stromy a konecne jsme slysely prirodu zpivat. Obcas projela motorka s natazenym prasetem  na nosici. Proste bajo :-) číst dál

Po nadherne Sape, ktera bohuzel misty pripominala Karluv most, jsme se nocnim vlamem presunuly do Hanoje, abychom rano mohly vyrazit do Ha Long Bay. Po zvazeni vsech pro a proti jsme daly sanci Vietnamcum, aby nam ukazali, jak dobri jsou organizatori. Rano si nas vyzvedl sislavy Vietnamec a nahnal nas do minibusu. Predpokladaly jsme, ze se jedna o svoz k autobusu, ale nakonec se ukazalo, ze v minibusu se budeme tisnit v 25 lidech 3 hodiny a co hur, protivny sislal je nas pruvodce. Stisnene podminky jeste v Hanoji neprekousl jeden American a vystoupil s pranim "good luck guys" a musime konstatovat, mel pravdu. V minibuse se postupne ztracel vzduch, klimatizace silne nestihala a atmosfera houstla. V kolone na dalnici jsme nabrali hodinove zpozdeni, a kdyz jsme se konecne rozjeli, zacali vsichni turisti i pres protest sisly otvirat okenka. Byl bezmocny, my mohli konecne dychat. Kdyz jsme s 1,5 hodinovym zpozdenim konecne dojeli do Ha Long, nalodili jsme se na lod, ktera udrzbu nevidela peknych par let. Ale tady plave vsechno. Naservirovali nam spolecny obed, musime rict, ze jsme si mlaskly. Potom jsme se vydaly na horni palubu, kde jsme zustaly po zbytek plavby.  číst dál

Rano jsme se rozhodly, ze pojedeme na motorce po okoli Sapy. Prvni zapujcene motorce nefungovaly budiky, proto byla do peti minut vracena. Nenechaly jsme se zvyklat prvnim neuspechem a  vydaly se k jinemu Vietnamci. Avsak ani druha volba nebyla stastna, jelikoz po 2km zacala motorka vyluzovat podivne zvuky, byla take vracena. Do tretiho pokusu jsme jiz radsi nesly, usoudily jsme, ze dnes nam neni prano a vydaly se do nedalekych ryzovych poli pesmo. Vybaveny kreslenou mapkou a Google mapami offline a povedomim o tom, ze timto smerem prochazeji turisticke vypravy jsme razne vykrocily. Nasly jsme prvni ukazatel a nabyly mylneho dojmu, ze cesta bude znacena. Nebyla. Byly jsme odkazany na zmatene informace mistnich a offline mapy (v teto oblasti je zcela bilo) a nas prirozeny orientacni smysl - a ten jediny zafungoval. Prvne jsme sly po pomerne velke ceste, ktera znenadani skoncila a pak jsme jiz slezaly po jednotlivych kaskadach ryzoviste. Byly jsme rady, ze nam pocasi dopralo, bylo sucho. Pri predstave, ze zaprsi a z vyslapanych cesticek se stane jedno velke jilove kluziste, nam tuhly usmevy. V jedne chvili nas predesla stara Hmongska zena, ktera seskakovala po strme cesticce jako koza. Neverily jsme vlastnim ocim, behem chvile nam zmizela z dohledu. Pokracovaly jsme cestou v ryzovisti a narazily na mistni, kteri sklizeli ryzi. Na poli byly same zeny vcetne malych devcatek. Zeptaly jsme se jich na cestu, ochotne poradily kudy jit. Byly prekvapene, kde jsme se tam zjevily. Uz hodinu predtim jsme mely podezreni, ze jsme musely minout cestu, kterou chodi organizovane vylety, jejich pobavene tvare nam to potvrdily :-) číst dál

Po celem dnu, kdy jsme navstivily nekolik vyznamnych pamatek v Hanoji, jsme konecne zalehly do nocniho vlaku smer Sapa. Cesta utekla rychleji nez jsme cekaly. Rano se clovek ani nestacil probudit a uz byl spolu s ostatnimi turisty obklopen hroznem taxikaru i jinych dopravcu nabizejicich sve sluzby. Nakonec jsme se autobusem presunuly k zabookovanemu hostelu. V samotnem meste potkavame hodne zen a deti narodnosti Hmongu, ale bohuzel vetsina z nich se snazi na zaklade sveho vzezreni vybrat od turistu nejake penize. Zaujaly nas male holcicky, ktere na zadech nosi navazane sve mladsi sourozence. číst dál

Nakonec se nam podarilo koupit listky do Sapy az na dalsi den a tak jsme si daly den v Hanoji. Rano jsme sii zaridily vse nezbytne pro dalsi dny a pak jsme na doporuceni naseho pana ucitele navstivily chramy Co Loa. Prvne jsme se tam musely dostat autobusem. Informace o autobusech zde nejsou uplne dohledatelne, na hotelu neporadili, nakonec pomohl Google a mistni obyvatele. Co Loa je predmestim Hanoje, oproti mestu se zde cas zastavil. Cestou do chramu jsme si daly bia hoi Saigon (cepovane pivo) a pozorovaly mistni pri sklizni ryze. Naoplatku i mistni pozorovali nas, byly jsme pro ne atrakce, neb do techto mist zavita malo turistu. Chramy byly opustene a prave proto krasne. Uzivaly jsme si klidu, sem tam se ozvala jen slepice. Cestou zpet jsme se zastavily na druhe pivo, to uz jsme pily s mistnimi stamgasty. Pri ceste na bus jsme minuly zastavku  a jedna Vietnamka  nas  na to upozornila. Daly jsme se s ni do reci, vietnamsky.  Jestli se potime ve  vedrech, tak to je nic oproti tomu, jak jsme se potily pri konverzaci. Ale daly jsme to, kdyby nejel autobus, tak tam kecame jeste ted :-) číst dál

Tentoktrate jsme si zapujcily malou Suzuki a vyrazily do okolnich vsi na prohlidku cisarskych hrobek. Prvne jsme zvazovaly, ze zapujcime kola, avsak kdyz jsme vylezly ven z klimatizovaneho pokoje, pochopily jsme, ze by to byly posledni kilometry v nasem zivote. Prvni navstivena hrobka byla Tu Duc. U vstupu do arealu se nas snazili odlovit Vietnamci z okolnich stanku, ale my se nedaly. Uvnitr arealu probihala rekonstrukce, takze jsme z velke casti prochazely stavenistem. Vietnamci nemaji skoro co opravovat, musi stavet znova, protoze vetsina jejich pamatek byla za valky znicena. Pote jsme se presunuly k hrobce Khai Dinh. Hrobka je vystavena na svahu kopce, tudiz pri vstupu do ni pusobi velice majestatne. Z nami navstivenych hrobek byla nejzachovalejsi. Posledni navstivenou hrobkou byl Minh Mang. V arealu hrobky se nachazi obrovska umele vybudovana jezera plna lotosu a kapru.  číst dál