Články od Minicestovatelky.bloger.cz

V Chaweng nas uvitala nejdelsi plaz na ostrove. Na prvni pohled se zdalo, ze tu nekolik dnu zustaneme, ovsem kdyz nas semlela treti vlna, ktera prisla, rozhodly jsme se dalsi den pokracovat v hledani plaze pro tulenění. Provedly jsme par zoufalych pokusu zaplavat si v mori, ale nikdy jsme se nedostaly pres prvni barieru vln a pri boji o holy zivot jsme v hloubi duse doufaly, ze budeme morem vyvrzeny. Mamka zacala chapat turisty, kteri se placaji u hotelovych bazenu behem sveho pobytu u more. Jelikoz cela plaz je lemovana hotelovymi rezorty s bazeny, tak nebyla o ne nouze a jeden jsme vyuzily. Behem dne jsme si odskocily do mesta na obed a opet to bylo vyborne. Jeste jsme se jednou vratily na plaz doufajic, ze se more uklidnilo a budeme se moc cachtat, ale blizsi pohled nas vyvedl z omylu. Kdyz uz i plavcici v holinkach zacali vypiskavat lidi, pochopily jsme, ze pro dnesek je koupani ukonceno. Vecer jsme zasly do mistni trznice, kde jsme poprve ochutnaly thajske curry. Bylo palive, ale to jsme jeste netusily, jak thajska kuchyne umi palit. číst dál

Rano jsme se probudily, slunce opet nikde. Vyrazily jsme na bus, cestou jsme zavitaly na mistni trziste, ktere pekelne smrdelo, ale obsahovalo vsechno - od ruzne zeleniny a ovoce az po maso a ryby. Neodolaly jsme a zakoupily male banany a cekalo nas prekvapeni... pecky! Jeste se nam nestalo, ze bychom jedly banan tak opatrne. Cestou k ferry jsme si prohledly vnitrozemi Thajska, prevladaji zde ruzne druhy palem. Dalsi cast cesty byla po mori, trochu jsme se toho obavaly a na ferry nastupovaly s pripravenym Kinedrylem. Nebyl potreba, more bylo klidne. Vyhledy zamzene a nic nenasvedcovalo tomu, ze by se to pro dnesek zmenilo. číst dál

Na letisti v Cechach drogovi psi Macu propustili, pani si dukladne prohmatala veskere proporce mamky, jedina Ka a prosla bez povsimnuti a usedly jsme do letadla do Moskvy. Po lehkem zpozdeni letadla jsme prosvistely moskevske letiste a chytly jsme jumba do Bangkoku. Po 8,5 hodinovem letu prerusovanem jidelnimi vlozkami jsme rano v 8 hodin mistniho casu pristaly v Bangkoku. Ocekavana tepelna facka neprobehla, privitalo nas 17stupnu a po slunci ani pamatky. Prekvapil nas bezproblemovy presun mezi letisti. Autobus byl v cene letenky a dodrzoval doporucenou rychlost 80km/hod. Bangkok vypadal po... číst dál

Tentokráte se Minicestovatelky jedou flákat za sluncem. A přibraly dalšího člena, mamku. Čekají nás písečné pláže ostrova Ko Samui, Ko Pha Ngan a Ko Tao. Pravda, pro Minicestovatelky to není úplně typická cesta, plážím se na svých cestách moc nevěnujeme. Ale i tak jistě nebude nouze o dobrodružství :-) číst dál

Cela sobota v BaBe nam proprsela, ale takto jsme si Vietnam presne predstavovaly, klidny, destivy a zeleny. Po 10km tapani v desti jsme objevily nadhernou jeskyni. Udivilo nas, ze do jeskyne muzou navstevnici bez pruvodce, a tak jsme se v rozlehle krasne zdobene jeskyni ocitly uplne samy. Jeskyne byla cca 0,5km dlouha a jedina jeji vada na krase byla bludickove osvetleni. Trochu jsme si pomohly mobilem. Cestou zpet opet prselo. Prset prestalo, az kdyz jsme dosly na homestay. Druhy den jiz bylo o neco lepe a my jsme si mohly projit zbytek parku. číst dál

Po veselem nocnim prijezdu a dokonalem komplotu cestovni agentury, co nam zaridila jizdenky, s majitelem predrazeneho hotelu, jsme se rano s plnou polni vydaly skrz narodni park do 7km vzdalene vesnice Pac Ngoi. Na nezazivnou cast cesty jsme si stoply autobus. A pak ze stop ve Vietnamu nejde. Po teto zkusenosti premyslime o stopu skrz Vietnam :-)))))) Dale jsme pokracovaly pesky podel jezera. Naskytly se nam nadherne vyhledy na jezero a okolni divokou prirodu. Vsude kolem nas prales s mohutnymi stromy a konecne jsme slysely prirodu zpivat. Obcas projela motorka s natazenym prasetem  na nosici. Proste bajo :-) číst dál

Po nadherne Sape, ktera bohuzel misty pripominala Karluv most, jsme se nocnim vlamem presunuly do Hanoje, abychom rano mohly vyrazit do Ha Long Bay. Po zvazeni vsech pro a proti jsme daly sanci Vietnamcum, aby nam ukazali, jak dobri jsou organizatori. Rano si nas vyzvedl sislavy Vietnamec a nahnal nas do minibusu. Predpokladaly jsme, ze se jedna o svoz k autobusu, ale nakonec se ukazalo, ze v minibusu se budeme tisnit v 25 lidech 3 hodiny a co hur, protivny sislal je nas pruvodce. Stisnene podminky jeste v Hanoji neprekousl jeden American a vystoupil s pranim "good luck guys" a musime konstatovat, mel pravdu. V minibuse se postupne ztracel vzduch, klimatizace silne nestihala a atmosfera houstla. V kolone na dalnici jsme nabrali hodinove zpozdeni, a kdyz jsme se konecne rozjeli, zacali vsichni turisti i pres protest sisly otvirat okenka. Byl bezmocny, my mohli konecne dychat. Kdyz jsme s 1,5 hodinovym zpozdenim konecne dojeli do Ha Long, nalodili jsme se na lod, ktera udrzbu nevidela peknych par let. Ale tady plave vsechno. Naservirovali nam spolecny obed, musime rict, ze jsme si mlaskly. Potom jsme se vydaly na horni palubu, kde jsme zustaly po zbytek plavby.  číst dál

Rano jsme se rozhodly, ze pojedeme na motorce po okoli Sapy. Prvni zapujcene motorce nefungovaly budiky, proto byla do peti minut vracena. Nenechaly jsme se zvyklat prvnim neuspechem a  vydaly se k jinemu Vietnamci. Avsak ani druha volba nebyla stastna, jelikoz po 2km zacala motorka vyluzovat podivne zvuky, byla take vracena. Do tretiho pokusu jsme jiz radsi nesly, usoudily jsme, ze dnes nam neni prano a vydaly se do nedalekych ryzovych poli pesmo. Vybaveny kreslenou mapkou a Google mapami offline a povedomim o tom, ze timto smerem prochazeji turisticke vypravy jsme razne vykrocily. Nasly jsme prvni ukazatel a nabyly mylneho dojmu, ze cesta bude znacena. Nebyla. Byly jsme odkazany na zmatene informace mistnich a offline mapy (v teto oblasti je zcela bilo) a nas prirozeny orientacni smysl - a ten jediny zafungoval. Prvne jsme sly po pomerne velke ceste, ktera znenadani skoncila a pak jsme jiz slezaly po jednotlivych kaskadach ryzoviste. Byly jsme rady, ze nam pocasi dopralo, bylo sucho. Pri predstave, ze zaprsi a z vyslapanych cesticek se stane jedno velke jilove kluziste, nam tuhly usmevy. V jedne chvili nas predesla stara Hmongska zena, ktera seskakovala po strme cesticce jako koza. Neverily jsme vlastnim ocim, behem chvile nam zmizela z dohledu. Pokracovaly jsme cestou v ryzovisti a narazily na mistni, kteri sklizeli ryzi. Na poli byly same zeny vcetne malych devcatek. Zeptaly jsme se jich na cestu, ochotne poradily kudy jit. Byly prekvapene, kde jsme se tam zjevily. Uz hodinu predtim jsme mely podezreni, ze jsme musely minout cestu, kterou chodi organizovane vylety, jejich pobavene tvare nam to potvrdily :-) číst dál

Po celem dnu, kdy jsme navstivily nekolik vyznamnych pamatek v Hanoji, jsme konecne zalehly do nocniho vlaku smer Sapa. Cesta utekla rychleji nez jsme cekaly. Rano se clovek ani nestacil probudit a uz byl spolu s ostatnimi turisty obklopen hroznem taxikaru i jinych dopravcu nabizejicich sve sluzby. Nakonec jsme se autobusem presunuly k zabookovanemu hostelu. V samotnem meste potkavame hodne zen a deti narodnosti Hmongu, ale bohuzel vetsina z nich se snazi na zaklade sveho vzezreni vybrat od turistu nejake penize. Zaujaly nas male holcicky, ktere na zadech nosi navazane sve mladsi sourozence. číst dál

Nakonec se nam podarilo koupit listky do Sapy az na dalsi den a tak jsme si daly den v Hanoji. Rano jsme sii zaridily vse nezbytne pro dalsi dny a pak jsme na doporuceni naseho pana ucitele navstivily chramy Co Loa. Prvne jsme se tam musely dostat autobusem. Informace o autobusech zde nejsou uplne dohledatelne, na hotelu neporadili, nakonec pomohl Google a mistni obyvatele. Co Loa je predmestim Hanoje, oproti mestu se zde cas zastavil. Cestou do chramu jsme si daly bia hoi Saigon (cepovane pivo) a pozorovaly mistni pri sklizni ryze. Naoplatku i mistni pozorovali nas, byly jsme pro ne atrakce, neb do techto mist zavita malo turistu. Chramy byly opustene a prave proto krasne. Uzivaly jsme si klidu, sem tam se ozvala jen slepice. Cestou zpet jsme se zastavily na druhe pivo, to uz jsme pily s mistnimi stamgasty. Pri ceste na bus jsme minuly zastavku  a jedna Vietnamka  nas  na to upozornila. Daly jsme se s ni do reci, vietnamsky.  Jestli se potime ve  vedrech, tak to je nic oproti tomu, jak jsme se potily pri konverzaci. Ale daly jsme to, kdyby nejel autobus, tak tam kecame jeste ted :-) číst dál

Tentoktrate jsme si zapujcily malou Suzuki a vyrazily do okolnich vsi na prohlidku cisarskych hrobek. Prvne jsme zvazovaly, ze zapujcime kola, avsak kdyz jsme vylezly ven z klimatizovaneho pokoje, pochopily jsme, ze by to byly posledni kilometry v nasem zivote. Prvni navstivena hrobka byla Tu Duc. U vstupu do arealu se nas snazili odlovit Vietnamci z okolnich stanku, ale my se nedaly. Uvnitr arealu probihala rekonstrukce, takze jsme z velke casti prochazely stavenistem. Vietnamci nemaji skoro co opravovat, musi stavet znova, protoze vetsina jejich pamatek byla za valky znicena. Pote jsme se presunuly k hrobce Khai Dinh. Hrobka je vystavena na svahu kopce, tudiz pri vstupu do ni pusobi velice majestatne. Z nami navstivenych hrobek byla nejzachovalejsi. Posledni navstivenou hrobkou byl Minh Mang. V arealu hrobky se nachazi obrovska umele vybudovana jezera plna lotosu a kapru.  číst dál

Zdravime do CR, vcera jsme se rozhodly k navsteve Mramorovych hor. Mistni podnikavci nas opet chtely stahnout na buben, ale my se nedaly. Zakoupily jsme vstupenky do hor za lidovku (tj. 15Kc). Dole nas mistni varovali, ze v horach je zima. Po prvotnim stoupani po schodech, jsme nabyly praveho opaku. V horach nejen ze nebyla zima, ale co hur, bylo tam jeste  vetsi dusno jak dole. Nasly jsme jeskyni, ve ktere jsme doufaly, ze se schladime. Nestalo se tak, pot po nas stekal proudem. Na doporuceni mlade japonky jsme se vydaly prurvou skaly k vyhledu, kde kameny byly rozpalene jak blazen a bylo tam jeste hure jak v jeskyni. Ale vyhled byl pekny, priste si zas neco nechame doporucit. číst dál

Opet zdravime z Vietnamu, zatim jsme na wifi, tak prispivame casto, tak si to uzivejte. Dnesek byl den D. Rano jsme vstaly, opet upocene jako mysi, protoze jsme vyhlasily boj proti kllimatizaci, ktery jsme ovsem prohraly, dnes ji zapiname... Rozhodly jsme se, ze rozsirime mistni motorkarsky gang. Vyrazily jsme na lov male motorky, predstava o cene byla jasna, ovsem oni opet meli jiny nazor, nakonec jsme se shodli a cervenou Yamahu jsme si pronajaly, samozrejme v automatu. Prvni rozjezd byl myskujici, ovsem po dalsim metru jsme srovnaly smer a uz se jelo. Jako zkusene fiatarky jsme rychle nabyly kontrolu nad strojem a spolu s davem se úpesne propletly az k cili, My Son, cca 50km od mesta. Cesta krasna, Vietnamci jsou dobri motorkari, nemame s nimi problem. číst dál

Xin Chao vsem, na zacatek bychom rady podotkly, ze jsme skvela partie... staly se z nas milionarky, ani ne pres noc, ale dokonce pres den... s vyhodnym kurzem jsme totiz smenily 100dolaru na jejich trinulove bankovky. Jen tak pro ty, co se jeste nevyjadrili...:0) číst dál

Slava nazdar vyletu, dorazily jsme... do VIETNAMU! Let byl zazivny, ostatne jako vsechny dalkove lety. Podstatna zmena byla, ze pouziti ceskeho jazyka bylo znacne omezene, jelikoz verte nebo ne, v letadle plnem asiatu vam vetsina z nich rozumi:) Dokonce i ten, co v servirovane bagete preparoval kyselou okurku, a byl komentovan slovy: "doma zere psy a okurka mu nejede..." Az na zhorsenou moznost spanku, si nemuzeme na nic stezovat. číst dál