Slava nazdar vyletu, dorazily jsme... do VIETNAMU! Let byl zazivny, ostatne jako vsechny dalkove lety. Podstatna zmena byla, ze pouziti ceskeho jazyka bylo znacne omezene, jelikoz verte nebo ne, v letadle plnem asiatu vam vetsina z nich rozumi:) Dokonce i ten, co v servirovane bagete preparoval kyselou okurku, a byl komentovan slovy: "doma zere psy a okurka mu nejede..." Az na zhorsenou moznost spanku, si nemuzeme na nic stezovat.
Privitani Vietnamu probehlo ostrou fackou od dusna...a to bylo rano. Prehozeni obleceni a hura do centra mesta - samozrejme autobusem. Plan to byl odvazny, coz jsme hned zjistily, kdyz se na nas shrotil dav taxikaru a podivnych autobusaku... Maca vyuzila sve neprijemnosti, aby je odradila, coz na nektere i zabralo a nakonec jsme po behani a hledani a domluvani nasly opryskany, na prvni pohled odstaveny bus, ktery se rozjel k mestu. Doprava tu je pro oko evropana silena, az z toho tresti hlava, takhle na nas nekdo troubit doma, tak mu vycinime, ale tu je to bezne a zadouci. Prechazeni silnice vyzaduje dost odvahy a davku flegmatictosti. Silnejsi pes tu...jede:)
Ale jinak sranda, parada, lidi usmevavi, nekteri neodbytni az otravni, ale zatim jen vyborne situace. Potkaly jsme se s pribuznym nasi zname, daly si prvni jidlo, vymenily dongy a postupne se premistime k vlaku smerem do Danang, ve kterem jsme si blahove myslely, ze se vyspime...ale pry ani straky lidem ve vlaku konkurovat nemuzou, tak to vypada na dalsi nevyspani a protazeni rekordu bdelosti na tri dny...zatim:) Jedine, s cim jsme si jiz ted jiste je, ze na sebe nalepime cokoliv... i pres usporne obleceni se potime jako mysi a nejsme schopny pochopit mistni v dzinach.
Pac a pusu
Minicestovatelky
P.S.: Pokud to bude psat vietnamske znaky, tak ve slovu je pismeno s...