Cela sobota v BaBe nam proprsela, ale takto jsme si Vietnam presne predstavovaly, klidny, destivy a zeleny. Po 10km tapani v desti jsme objevily nadhernou jeskyni. Udivilo nas, ze do jeskyne muzou navstevnici bez pruvodce, a tak jsme se v rozlehle krasne zdobene jeskyni ocitly uplne samy. Jeskyne byla cca 0,5km dlouha a jedina jeji vada na krase byla bludickove osvetleni. Trochu jsme si pomohly mobilem. Cestou zpet opet prselo. Prset prestalo, az kdyz jsme dosly na homestay. Druhy den jiz bylo o neco lepe a my jsme si mohly projit zbytek parku.
V BaBe se nam zalibilo natolik, ze jsme uvazovaly, ze zde zapustime koreny, ale nakonec jsme v pondeli odjely. Cestou do mesta Bac Kan nas v autobuse opet natahli, ale my ukolebany krasami a pohodou v BaBe si toho vubec nevsimly, teda az na konecne pri vylezu z autobusu, kdy na skle busu byla vylepena polovicni cena. Hura, opet jsme se rychle dostaly do vietnamske reality :-)
V Bac Kan jsme se rozhodly uhnizdit a vyhledaly jsme hotel s mekkou posteli a poprve jsme ve Vietnamu videly i vanu :-) Avsak po pruzkumu okoli, kdy jsme na mistnim trhu uvidely vyuzene psi hlavicky a tapicky, prosly cele mesto behem pul hodiny a zjistily, ze nam nikdo nepujci motorku, jsme usoudily, ze tady opravdu chcipl pes. Rozhodly jsme se tedy pokracovat dale, a tak Maca prisla o vanu a Kata o mekkou postel :-)
Za dve hodiny jsme se vylouply v dalsim meste - Thai Nguyen. Oproti minule zastavce tu bylo zivo, ale opet jsme nenarazily na nikoho, kdo by nam zapujcil motorku. V okoli mesta jsou cajove plantaze, a tak jsme se vydaly je navstivit. Na doporuceni Vietnamky jsme s papirkem s nazvem hotelu vyrazily na mistni autobus. Prekvapilo nas, ze hotel vsichni znaji. Kdyz jsme dorazily, pochopily jsme proc. Hotel byl uvnitr sileho nevkusneho komplexu. Veskere atrakce byly vylity z betonu. Opet se projevil vietnamsky cit pro esteticnost, takovy asijsky Disneyland. Bylo nam jasne, ze tady spat nebudeme, ubytovaly jsme se u mistnich na brehu jezera Nui Coc.
Druhy den jsme navstivily fabriku, kde vyrabi zeleny caj pro export. Batohy jsme odlozily v tovarne a vydaly se do poli k cajovnikum. Oproti cinskym plantazim tu maji mala soukroma policka. Bylo videt, ze oblast turiste moc nenavstevuji, mistni byli pratelsti a chteli se s nami fotit. Ochutnaly jsme mistni pivo Vicoba a zjistily jsme, ze se ve vesnici nenajime, jelikoz jsou to gurmani a krome psu zerou i kocky. Pri pohledu na hrajici si kote nas presel hlad a tak jsme si radsi daly pivo navic. Odpoledne jsme se vydaly smer Hanoj a neverily jsme, ale Vietnamci opet trhli rychlostni rekord - 78km za 3,5 hodiny, a to jen diky tomu, ze jsme v puli cesty prestoupily do rychlejsiho autobusu.
Posledni 2 dny jsme se rozhodly stravit gurmansky v Hanoji. Poflakovaly jsme se po meste, uzivaly zdejsi atmosferu s bia hoi (mistni cepovane pivo), jedly v lepsich restauracich vietnamske pochutiny a snazily se naakumulovat co nejvice tepla (teplota se pohybovala pres 30C, slunecno). Byla to vazne pohoda.
Zdravi Minicestovatelky
2024 ©