Kam se podivame ryzova pole

Rano jsme se rozhodly, ze pojedeme na motorce po okoli Sapy. Prvni zapujcene motorce nefungovaly budiky, proto byla do peti minut vracena. Nenechaly jsme se zvyklat prvnim neuspechem a  vydaly se k jinemu Vietnamci. Avsak ani druha volba nebyla stastna, jelikoz po 2km zacala motorka vyluzovat podivne zvuky, byla take vracena. Do tretiho pokusu jsme jiz radsi nesly, usoudily jsme, ze dnes nam neni prano a vydaly se do nedalekych ryzovych poli pesmo. Vybaveny kreslenou mapkou a Google mapami offline a povedomim o tom, ze timto smerem prochazeji turisticke vypravy jsme razne vykrocily. Nasly jsme prvni ukazatel a nabyly mylneho dojmu, ze cesta bude znacena. Nebyla. Byly jsme odkazany na zmatene informace mistnich a offline mapy (v teto oblasti je zcela bilo) a nas prirozeny orientacni smysl - a ten jediny zafungoval. Prvne jsme sly po pomerne velke ceste, ktera znenadani skoncila a pak jsme jiz slezaly po jednotlivych kaskadach ryzoviste. Byly jsme rady, ze nam pocasi dopralo, bylo sucho. Pri predstave, ze zaprsi a z vyslapanych cesticek se stane jedno velke jilove kluziste, nam tuhly usmevy. V jedne chvili nas predesla stara Hmongska zena, ktera seskakovala po strme cesticce jako koza. Neverily jsme vlastnim ocim, behem chvile nam zmizela z dohledu. Pokracovaly jsme cestou v ryzovisti a narazily na mistni, kteri sklizeli ryzi. Na poli byly same zeny vcetne malych devcatek. Zeptaly jsme se jich na cestu, ochotne poradily kudy jit. Byly prekvapene, kde jsme se tam zjevily. Uz hodinu predtim jsme mely podezreni, ze jsme musely minout cestu, kterou chodi organizovane vylety, jejich pobavene tvare nam to potvrdily :-)

Po dalsi hodine jsme doskakaly k vesnici. Na poli nas zaujali vodni buvoli. Rozhodly jsme se, ze si je prohledneme zblizka a Kata si udela par vystavnich fotek. Dosly jsme k buvolovi cca na 20 metru, ale to na kvalitni foto opravdu nestaci. Buvol si nas nevsimal a tak jsme poposly jeste bliz. Z niceho nic buvol protahl krk, zastrihal usima a otocil se smerem k nam - on nas asi zavetril. Maca pojala podezreni, ze stojime v migracni ceste, Kata ji to rozporovala a fotila zaujate dal. Proto ji Maca upozornila, ze stojime  v migracni ceste - tohoto buvola. Buvol se dal do pohybu. My se daly do pohybu. Buvol byl rychlejsi a my zacly resit co s tim. Na policku nad nami jsme videly mistni, rozhodnuti bylo jasne, dostat se k nim v co nejkratsim case. Behem vteriny jsme prekonaly metrovy rozdil mezi poli, ani nevime jak. Ale mistni jsme dobre pobavily a daly jsme se s nimi do posunkove konverzace. Mezitim buvol odesel k ostatnim, vsimly jsme si, ze prekonavani kaskad mezi poli mu necini sebemensi problem. Kdyz byl vzduch cisty, vydaly jsme se dal. Cestou zpet jsme potkaly male hmongske deti, skamaradily jsme se s nimi a zacaly si s nimi kreslit do hliny. Deti byly roztomile a kontaktni, porad neco zvatlaly a my litovaly, ze jim nerozumime.

K veceri jsme se rozhodly dat si zavitky. Jeste jsme je tu nemely. Pri zjistovani velikosti porce nam bylo receno, ze zavitku je 6, prinesli nam 4. Kdyz jsme to reklamovaly, vzaly to v potaz, talir odnesli a vratili se se stejnou porci, akorat zavitky rozpulili. Toto je klasicke vietnamske reseni reklamaci turistu, ale to my neakceptujeme, jelikoz dohoda byla ve vietnamstine, ztratili vymluvu, ze nam nerozumeli. Nakonec jsme se najedly jinde a dobre.

Zitra nas ceka jeste jeden den v Sape, nocni presun do Hanoje a pak rovnou vylet do zatoky Ha Long.

Zdravi Minicestovatelky