Rano jsme vyrazily na lov tuktuku. Po prvnim testovacim pokusu jsme si stanovily cenu, jakou zaplatime do Mae Nam. Bez naseho pricineni u nas zastavila thajska rodinka, slovo dalo slovo a my se tisnily na zadnim sedadle a tesily se na plaze Mae Nam. Zavezli nas na misto, ktere jsme si vybraly, bylo dobre opustene. Nechaly jsme mamku na nadherne plazi s klidnym morem hlidat batohy a vyrazily jsme hledat ubytko. Z prvotniho optimismu jsme postupne propadaly v beznadej, ale po 5ti hodinovem maratonu jsme nasly supr bungalov u plaze. Kdyz jsme se vratily, misto mamky jsme nasly raka. Jelikoz samy jsme mely klepitka (spalene ruce), prozretelne jsme koupily bily jogurt. Vsechny tri jsme se naplacaly jogurtem a doufaly, ze po zaschnuti slane more jogurt smyje - smylo. Cestu do bungalovu jsme si chtely zkratit stopem tuktuku, ale zadny nejel. Vsichni mistni taxikari meli hromadny uzeh, protoze za 2km chteli 200 batu. Nakonec nas sam ulovil mlady Thajec, vracejici se z prace, a tak si dobre privydelal na pivo
Dalsi den jsme si naplanovaly puldenni valeni se na plazi a kratkou navstevu Velkeho Budhy. Na plazi jsme zjistily, ze jsme asi na Lipne, protoze vsude okolo nas byla slyset jen cestina. Po par hodinach jsme se na Budhu zvedly i s radosti. K Budhovi jsme malem nedojely, prvne se nam nelibily ceny a kdyz jsme pochopily, ze jinak to nepujde, tak uz nic nejezdilo. Po hodine cekani jsme pokorne zasedly do prvniho tuktuku, ktery nas okruzni jizdou k nemu dovezl. Po schodech jsme vystoupaly k obri sose, od niz byl krasny vyhled na zaliv a zapadajici slunce. Tak se nam vyskytly az kycovite vyhledy, ktere jsme vyfotily. Myslely jsme, ze se u Budhy najime, ale zmylily jsme se, nakonec jsme jedly v miste ubytovani.
Zitra nas ceka celodenni vylet lodi do narodniho parku Mu Ko Ang Thong.
2024 ©