V pruvodci jsme se docetly, ze na na jihu ziji ve vodach Mekongu sladkovodni delfini (orcela tuponosa). Tito delfini byli dlouho povazovani za ohrozeny druh, ale nadavno byla dalsi populace objevena v Bangladezi. Na laosko-kambodzskych hranicich jich vsak zije pouhych 60 a nyni je dobre obdobi pro jejich pozorovani.
Jelikoz dostat se k delfinum na vlastni pest vyzadovalo prilis casu, rozhodly jsme se zakoupit vylet u mistni cestovky. A hura za delfiny! Ale to bychom nesmely byt v Asii... Cekani na lod se oddaluje a oddaluje az nabirame 2,5 hodinove zpozdeni... konecne vyrazime po proudu Mekongu vstric novym zazitkum. Hladina reky je poklidna, mijime rybarske lodky. Pozorujeme, jak rybari nahazuji site a samozrejme se snazime ulovit vypovidajici momentku. Podel reky je jiz vice zivo jak v Luang Prabang, osidleni je hustejsi, plno chysi na kulech a rybarskych lodek privazanych u brehu. Poklidnou atmosferu dotvari deti dovadejici ve vodach Mekongu. Tady to zije vice jak na severu.
Dorazime ke brehum ostrova Don Khon. Zde mel byt na programu prejezd ostrova na kole, ale jelikoz mame velke zpozdeni, zbyvaji nam na delfiny a atrakce ostrova 2 hodiny. Nemuzeme se lodi vracet za tmy, nemame svetlo. Je nam doporuceno si priplatit za tuk-tuk, abychom se nezdrzovaly (na kole bychom to casove nezvladly). Chvili se hadame, ze nic platit nebudeme, ale kdyz vidim, ze to k nicemu neni a casu na delfiny ubyva, kaslu na to a vytahnu lozadovany obnos. Kdyz uz jsme tak blizko, byla by skoda se k nim nedostat. Cesta ostrovem je prasna, sama dira. Tuk-tuk dosahuje rychlosti, kterou trumfne i chodec, natoz cyklista...Ale vozitko je to zajimave, to jsme tu jeste nevidely. Motorka, vedle toho vozik s vyvysenou lavici ve smeru jizdy, posed jak pro krale. Jen se na lavici vejdou 2 lide. "Trun" prenechavam holkam a sedam si na motorku za ridice. Projizdime ostrovem, je malinky, mijime sympaticky vyhlizejici drevene chatrce. Na druhem konci na nas ceka uzka lodicka. Sedime za sebou, posed primo na dne, zadne sedacky, reku mame blizko urovne oci. Splavujeme posledni usek Mekongu, raz krajiny se zmenil. Pereje a stromy cnici z vody, jez maji vetve ve smeru toku vody, dodavaji cele te scenerii pohadkovy nadech. Pevnina po prave strane je Kambodza, mame ji na dosah. Tesne u hranic, kde Mekong opousti Laos, se reka rozsiruje. Vypiname motor a tise cekame, chvile napeti... Dlouho se nic nedeje. Najednou pruvodce ukazuje kamsi do dali, snazim se zaostrit... Jo! Videla jsem ho! Byl to mzik. Ale kdyz pochopite jak na ne, najdete je sami. Nejdrive je slyset dlouhe vydechnuti a po chvili se nad hladinou objevi svetle sedy hrbet s ploutvickou. Chce to trochu trpelivosti. Delfini ukazuji hrbet po jednom, nedrzi se v hejnu. Nad vodu neskakaji. Nadherna podivana, ani nedutame. Asi po hodine pozorovani otacime lod a vracime se zpet. Byl to pekny zazitek, prestoze jsme zadneho nevidely zblizka. Opet plavba mezi pohadkovymi stromy, jizda tuk-tukem. Soucasti vyletu mel byt i vodopad, na nej nam vsak nezbyva cas. A tak aspon zastavujeme u rezave lokomotivy, kterou zde turistum ukazuji jako zajimavou atrakci. Jedna se o pozustatek po Francouzich, kteri zde vybudovali uzkokolejnou zeleznici. V dobach kolonizace tento ostrov totiz predstavoval dulezitou spojnici mezi Vietnamem a Laosem. Zeleznice vsak uz cca 80 let neni pouzivana, vetsinu koleji rozebrali mistni a tak jiz slouzi pouze jako atrakce. Mimochodem, jedna se o jedinou zeleznici na uzemi Laosu, vlaky tu nemaji, musite si tu vystacit s autobusy.
Slibovany obed z casovych duvodu nestihame, nasedame do lode a vydavame se proti Mekongu zpet. Cesta poklidne plyne, slunicko pomalu klesa. Zbyva poslednich 5km, pred nami je najednou cerno, bourka se rychle blizi. Zvedl se silny vitr a jindy poklidny Mekong je plny vln... vitr s lodi smyka ze strany na stranu, jsme donuceni pristat u brehu, prekonat jindy poklidny Mekong se stava adrenalinovym zazitkem.. Pruvodce nam vysvetluje, ze posledni kilometry pojedeme autem. To je pristaveno pomerne rychle. Dobrodruzny vylet zakoncujeme divokou jizdou na korbe nakladacku, posed je to tvrdy, korba je zelezna, odpruzeni nic moc a tak citime kazdou nerovnost povrchu... a ze jich neni na laoskych silnicich malo :-) Nastesti nelije, auto nema plachtu. Po prijezdu se snazim vyhadat par penez zpet za nekompletni vylet, ale je to marne, nikdo za nic nemuze a najednou nikdo neumi anglicky... jsme prece v Asiii...
Venku zacina krapat, jemny dest se rychle meni v prutrz. Behem chvile je vsude po kotniky vody. A pak, ze v obdobi sucha neprsi... Je cas vecere, objednavam si mistni specialitu - ryba v bananovem listu, ceka se na ni vic jak hodinu. Mnam, je to vyborne, tohle rozhodne stalo za cekani... a na dnesni vylet budeme jiste dlouho vzpominat, byl to nadherny den :-)
2024 ©