Prejizdime do Vang Vieng, coz je mestecko lezici na brehu reky Nam Song uprostred nadhernych vapencovych hor. Plno cestovatelu sem jezdi za zabavou, okoli je totiz rajem speleologu (je zde mnoho jeskyni), cestovky ve velkem nabizi kajakovani a tubing (sjizdeni reky na dusi od traktoru). Mestecko se rychle rozviji, plno obrovskych nevkusnych betonovych staveb, restaurace a bary na kazdem kroku kradou tomuto mistu dusi. Ale i tak mestecko stoji za navstevu pro sve nadherne okoli.
Prvni den jsme podnikly pesi turu do jeskyne Tham Phou Kam. Cesta vedla po silnicce linouci se mezi ryzovisti. Bohuzel v obdobi sucha jsou ryzoviste ponechana ladem, takze jsme ochuzeny o jejich svezi zelenou barvu. Misto toho vidime jen vyprahlou hnedocervenou zem. Za policky se tyci vapencove hory, pres mlhavy opar jsou krasne tonalne odstupnovane. Prochazime nekolika vesnickami, lide v nich ziji v chudych pristrescich, vypadaji stastne. Mavaji na nas s usmevem od ucha k uchu, zdravi nas typickym laoskym pozdravem "sabajdi". Fotit se nechaji bez sebemensiho protestu, jejich srdecnost me po zkusenostech z Vietnamu neustale udivuje. Po 6ti kilometrove chuzi jsme u jeskyne. Cesta k ni se odvazne zveda nahoru, splhame po kamenech, je vedro, je to namahave, ale vystup stoji za to. V jeskyni se nam naskytne pohled na krasnou krapnikovou vyzdobu, je tu klid, na ktery dohlizi zlaty Buddha lezici uprostred jeskyne na vyvysenem podstavci. I sestup je narocny. To si zaslouzi odmenu. Pod jeskyni je smaragdove jezirko, ve kterem je dovolenou se koupat. Voda v jezirku je pruzracna a docela ledova, nakonec se smocim i ja. Odpocivame ve stinu bambusoveho pristresku a uzivame si, ze je nam skoro i zima, to je tu v Laosu nezvykly pocit. Cesta zpet vede bohuzel po te same trase, slunce pali, pot z nas leje... Koketuji s myslenkou stopnout si tuk-tuk, ale nakonec to dojdeme po svych. Jsme unavene, dalsi plany padaji a presouvaji se na nasledujici den.
Dalsi den se holky rozhoduji pro pesi vylet, ja si zapujcuji mistni kolo a vyrazim na obhlidku okoli. Dle mapy volim doporucenou cyklotrasu k vodopadum Kaeng Nyui. Projizdim mestem, provoz je tu velmi mirny, skoro az zadny. Odbocuji na vedlejsi cestu, je hlinena a prasna, plno kaminku a jak pozdeji zjistim, vede z kopce do kopce. Brzy mi dochazi, ze v tomto vedru neni cas na hrdinske pozy, slapat kopce s touto "herkou" neni dobry napad. A tak kdyz prijde kopec, sesednu z kola a tlacim... Cesta vede mezi vapencovymi kopci, ktere jsou nadherne zelene, dzungle kam pohlednes. Vybrala jsem si mene turisticky navstevovany kout, behem cesty potkavam pouze par mistnich na mopedu. Projizdim zapadlou vesnickou Ban Nakhe. Turistu do techto koncin asi moc nezavita, mistni me zdravi, deti vybihaji na cestu a zvedave si me prohlizi. Slunicko pali po celou dobu. Vracim do Vang Vieng, mam za sebou asi 15km. Tesne pred mestem je skola, prave konci vyuka, plno skolaku opousti skolu na kolech. Dav cyklistu me pohlcuje, mirime spolecne do centra.
Zbyva jeste chvilka casu nez nasedneme do autobusu, cas vyuzivame koupeli v rece. Smyvam ze sebe pot a spinu a po tele se mi rozliva spokojeny pocit. Byl to fajn vylet.
Mame pred sebou dalsi cil. Mirime na jih az k hranicim z Kambodzou, kde nas ceka 4000 ostrovu v delte Mekongu.
2024 ©