Minule jsem slibila vysvetlit, jak je to tu s mnichy. Spolecenskou povinnosti kazdeho laoskeho buddhisty je stat se aspon na kratky cas mnichem. Vetsinou se tak deje po ukonceni skoly, tradicne na dobu 3 mesicu, ale muze to byt i na kratsi dobu. A prave tito mnisi chodi kazde rano za svitani ulicemi Luang Prabangu a verici jim davaji ryzi, ktera je pro mnichy jedinou obzivou, delaji si z ni ryzove placky. Vstavame brzy rano, abychom tento ritual zachytily. Ulice jsou prazdne, mesto se pomalu probouzi... Prochazi prvni procesi, nejsme jedine, kdo se snazi mnichy zachytit, prevladaji Cinane, kterym nedela problem mnichy zablokovat v ceste. Mnisi chodi v rade za sebou ve skupinkach 10-20 osob, projdou kolem zastupu vericich a behem chvile jsou pryc. Par fotek uloveno, ale je to bida. Vracime se do hostelu na snidani, na ulicich prodavaji slane bagety jak ve Vietnamu, neodolam a zakoupim, mnam :-)
Dopoledne vyrazime na vodopady Kuang Xi, dohadujeme se s ridicem tuk-tuku na cene. Jizda je svizna, misty az moc. Vodopady jsou cca 30km od mesta, vitaji nas svezim vzduchem a modrozelenou vodou, ve ktere se da koupat. Prochazime se, soustava jezer a vodopadu, jejichz kaskadovite usporadani neprestava udivovat. Na konci cesty se nam poskytne pohled na 60m vodopad. Nyni je obdobi sucha, vody je zde mene, ale i tak je to malebna podivana (a to i pres davy turistu). Koupeme se, voda je studena a prijemne osvezuje.
Odpoledne se vracime zpet do mesta, prochazime se ulickami Luang Prabangu. Je to malebne mesto plne budhistickych chramu, chatrajicich domu vystavenych ve francouzskem stylu i mistni architektury. Mesto ma velmi silnou atmosferu. Neni moc mest v Asii, ktere se mi dostaly pod kuzi. Mam chut zde zustat, bohuzel je to posledni den v Luang Prabang, zitra se presouvame se dale.
Rano dame jeste druhy pokus o zachyceni ranniho pruvodu mnichu. Je zatazeno, cestou trochu sprchlo, ale to nas neodradi. Spatne pocasi mnoho lidi odradilo, dnes chybi sledujici davy. Chvili fotim, ale pak se ve mne neco lame a ja zakupuji ryzi a misto abych lovila skvele momentky, jdu si uzit na kratkou chvili pohled z jine strany. Rozdeluji ryzi na male hrudky a vkladam ji mnichum do nastavenych nadob. Cele se to sebehne rychle, mnisi chodi jeden za druhym... zazitek je silnejsi nez touha fotografa po skvelem zaberu, jsem rada, ze jsem se takto rozhodla, stalo to za to :-) Kousek ryze mi zbyl, ochutnavam, je tmava, hodne lepkava a hutna. Naprosto jina, nez jsem doted kdy jedla. Dokazu si predstavit, ze bych na nj chvili dokazala prezit...
2024 ©