Budim se okolo sedme hodiny a vyrazim na obhlidku vesnice. Vydavam se smerem proti proudu Mekongu. Na vode se odrazi trpytky ranniho slunicka, rybari vyrazi na lov. I kdyz je nedele, Laosane jsou jiz davno vzhuru. Vsichni me opet zdravi vrelym "Sabajdi". V severni casti vesnice stoji chram Wat Jom Thong, jedna se o nejstarsi chram tohoto ostrova. Vejdu do arealu a jsem prijemne uchvacena jeho atmosferou. Kamenna lehce rozpadla stavba s nadherne vyrezavanymi okenicemi oslnuje svoji jemnosti a nepreplacanosti. Stojim uvnitr chramu, hledim na ruzna vyobrazeni Buddhu a absorbuji to ticho a kouzlo okamziku. Poprve od navstevy Laosu citim blizkou pritomnost budhismu. Cas se tu zastavil...
Vydavam se zpet k hostelu. Na drevene terase s vyhledem na Mekong popijime laosky caj a snidame vyhlasenou bananovou palacinku s medem. Jsme pripravene na vylet. Zapujcujeme si kola a vyrazime na cca 20ti kilometrovy okruh po jizni casti ostrova. Zacatek cesty vede po cesticce podel Mekongu, projizdime nasi vesnici Muang Khong a nakukujeme lidem do jejich obydli. Vetsinou se jedna o cihlove stavby, pripadne o stavby s pevnym zakladem a drevenym patrem. Zastavujeme se na konci vesnice. Mistni zde na velkych sitech susi na slunicku ryzove placky, vidime jak vznika ryzovy papir, co se pouziva na baleni zavitku. Duvod k zastaveni a fotoreportazi :-)
Mijime jedny z mala zelenych ryzovist, na poli pracuji Laosane v typickych spicatych slamenych kloboucich. Jsou daleko od silnice, do ryzovist se za nimi neodvazime. Slunicko uz poradne pali, zalezame na chvili do stinu mistniho obchudku a schlazujeme se zakoupenou vodou. Dale jedeme po silnici, stridaji se pole a vesnicky. Vesnicky jsou malinkate, kazda ma svuj vlastni chram. V posledni tretine cesty se meni raz krajiny. Hledime na vyprahla rozpraskana ryzova pole, ze kterych tu a tam vystupuji statne zelene kosate stromy a osamoceny dreveny pribytek. Krajina svym razem trochu pripomina Mongolsko, jen misto koni se tu pasou kravy a v malych zapomenutych kaluzich se vali vodni buvoli. Pripadne se vodni buvoli schovavaji ve stinu kosatych stromu.
Zpocene a spinave dorazime zpet do hostelu, jet celou dobu na primem slunicku je narocne. To si zaslouzi nejakou dobrou veceri... ze by mistni specialitu rybu v kokosovem mlece? :-)
Dalsi den se presouvame do mesta Champasak. Rano vsak jeste stihneme brzy vstat, abychom si mohly zazit probouzejici se ostruvek. Slunicko vychazi tise nad Mekongem, je velike a zbarvene do cervena. Je presne takove jake je kreslene v asijskych pribezich. Hazi cervene odlesky na hladinu. Nemuzeme se vynadivat. Atmosferu rana dokresluji mnisi, i tady chodi s nadobami a mistni jim davaji ryzi. Je to tu vsak hlubsi ritual. Pote co mnisi dostanou ryzi, zazpivaji vericim motlitbu. Nejsem ranni ptace, ale tohle ranni vstavani v 5:30 stalo za tu namahu :-)
2024 ©