Luang Prabang a jeskyne Pak Ou

Prejezd do Luang Prabang byl adrelinovejsi nez bychom cekaly. Vzhledem k slavnostem Noveho roku byl plny ranni autobus a tak jsme byly nuceny hledat nahradni reseni. Rozhodly se dojet aspon do Vang Viengu, kde jsme teoreticky mely hodinu na prestup na minivan do Luang Prabang. Jako stihat by se to melo v pohode, ale to bysme nesmely byt v Asii, kde cas nehraje roli. Bus z Vientianne vyrazil s hodinovym zpozdenim... Dobra zprava je, ze se tu necouraj jak ve Vietnamu, na ulicich neni tak silny provoz, cesta ubihala rychle. Do Vieng Vang dorazime 5 minut pred odjezdem navazneho spoje, mame stesti, nez se stihneme rozkoukat jsme na ceste dal, v minivanu na nas zbyla posledni tri volna mista, jedno lepsi jak druhe, ale hlavni je, ze jedeme. Sedim vedle Korejce, davame se do reci a dostavam zdarma lekce korejstiny... Laostina by se hodila vice, ale nepohrdnu, cesta diky tomu rychle ubehla. V Luang Prabang nas vita doznivajici Novy rok, oslavy uz nejsou tak bujare, takze se nam do hostelu podari dojit zcela suche.

V Luang Prabangu mame 2 cile. Prvnim z nich je vylet lodi po rece Mekong k vapencovym jeskynim Pak Ou. A tak druhy den rano vyrazime k pristavisti pomalych lodi, kde si vyhlizime malou lodicku. Smlouvam, v Laosu se smlouvat da, narozdil od Vietnamu je s Laosany rec, smlouvani jsou pristupni a usmivaji se. Cenu jsem srazila, pry mame pockat 15 minut. Nejsem si jista, ze to nebude vic. Jdeme kouknout po dalsich nabidkach, ale asi je nam lodka souzena. Laosan nas nachazi sam a oznamuje, ze lodka je pripravena k odjezdu. Mame soukromy vylet. Vyrazime proti proudu zamzenou krajinou Mekongu. Naskytuji se nam krasne vyhledy na okolni krajinu, zalesnene brehy, kopce, chatrce a pasouci se vodni buvoly. Cas pro meditaci. Jsme tu na konci suche sezony, hladina reky je velmi nizko, na mnoha mistech vykukuji ostruvky a tvori se pereje. Po 1,5 hodinove plavbe dorazime k cili. Jeskyne je osvetlena prirozenym svetlem a je v ni plno sosek Buddhu ruznyxh velikosti. Skrz objektivy fotoaparatu nasavame mistni atmosferu. Cesta zpet je po proudu, ubiha vyrazne rychleji a jelikoz jsme v Luang Prabang brzy, stihame jeste navstevu Kralovskeho palace. Cekala bych nejakou historii a laoske umeni, ale cela expozice je zalozena na darech ostatnich statu laoskemu krali.

V podvecer projdeme jeste nekolik klasteru. V klasterech se zije, plno mladych mnichu, tipuji ve veku okolo 13ti let. Tady v Laosu totiz kazdy muz musi byt na chvili mnichem. Ale o tom az v dalsim clanku...