Zvířátka jihu

Opět jsme se dostaly k netu a tak se s vámi hned podělíme o úlovky. Je to tak, tučňáky jsme si konečně prohlédly, i když většinou z dálky. Žlutooký tučňák, co žije jen na jihu Nového Zélandu, je liška podšitá. Chodí na lov brzy z rána, ale to my máme noc a vrací se z něho tak chytře, že ho přes tmu jen těžko spatříte. První pozorování proběhlo na Curio Bay, kde jsme na ně čekaly společně s mnoha dalšíma lidma od 19:30...ti chytřejší to vzdávali, ale my, Češi, vytrvalý to národ, jsme zbyli jako poslední...avšak bez valného úspěchu. S jistotou nelze tvrdit, že nepřiplavali, ale my to bohužel přes tmu, co šla krájet, neviděly. Musely jsme se spokojit se mladým přepeřujícím se jedincem a pár nebojácnými kousky. Tenhle tučňák je děsná citlivka, bojí se a může se stát, že mu člověk způsobí takový úlek, že se vrátí do moře a pojde a jeho mláďata také, což my opravdu nechceme. Druhé porozování, o pláž dále přineslo podobné výsledky a třetí pokus o kvalitní zachycení na upomínkovou fotografii také zklamal, jelikož my je viděly, ale fotáky i přes dokonalou optiku ne tak jasně. Ale i tak, jsme se mohly kochat kolíbavou chůzí a směšnými poskoky těchto vzácných opeřenců. Další tučňák, kterého jsme potkaly, byl tučňák modrý. Ten už se vyskytuje po celém Zélandu. Viděly jsme malé v hnízdě, ale i dospělé jedince...s těmi se ještě máme v plánu více potkat. Tučňák je to teda oproti žlutookému malinký, ale zato roztomilý a dost hlasitý.

Na pláži se tu povalují líně lachtani a lvouni. Jsou to poměrně rozvážná zvířátka a teda lvoun, samec, je docela respekt budí tvor...když se poprvé rychleji hýbnul, donutil nás k ještě rychlejšímu ústupu. Zvířata to jsou mírumilovná, avšak je to stále tvor divoký, takže s tím člověk musí tak nakládat. Pozorovat se dají poměrně z blízkosti, ale udržovat si 10m odstup je zdravé pro obě strany. Lachtani jsou menší, často je můžete zaměnit s kameny, po kterých se válejí. Mají dokonalé maskování. Občas se podrbou, ale pak s sebou plácnou zpět na kámen, jako by se nechumelilo.

Cesta po jižním ostrově se nám nenápadně stočila opět k severu. Další bod naší výpravy je Mount Cook, nejvyšší hora Nového Zélandu. Počasí je tu na jihu znatelně chladnější a proměnlivější, řekly bychom, že tu pomalu přišel podzim.

Výpravě za horou zdar

Minicestovatelky