Přejezd k Mt Cooku byl deštivý. Celý den nám pršelo, takže byly voleny jen krátké zastávky na vyvětrání se. Nakonec jsme prolezlé zimou skončily v kavárně na kafi/čaji a dobíjely jsme tam veškeré baterky, i v ty nás:) Když jsme se blížily ke Cooku, jely jsme podél úžasně blankytně modrého jezera Pukaki. Bohužel okolí jsme moc neviděly, bylo zahaleno v mracích. Ale barva jezera byla přímo nebeská. K vesnici na úpatí hor jsme dojely pozdě, turistické info mělo zavřeno, ale nakreslili tam nádherný obrázek na další den - sluníčko. No, místním rosničkám nelze veřit, takže jsme ulehaly se značným úšklebkem. Ráno mlha a šeď, jak jinak. Vydaly jsme se proto na krátký track, abychom si prohlédly místní řeku a ledovcové jezero. Voda je tu šedá, protože je zkalená, ale po usednutí sedlin se vykouzlí krásná modř. V jezeru byly kupodivu i kry, ale výhled stále kryly mraky, ale ne už tak usilovně jako ráno. Proto jsme se vydaly na výpravu k Mt Cooku, velice oblíbená cesta, kterou zkrášlují dva provazové mosty. První Káťa překonala bez jakéhokoliv vzrušení, ale druhý už se jí teda tolik nelíbil...mírně se pohupoval výš nad řekou. Když se nám odkryl výhled na horu, byly jsme nadšené. I když jsme prvně skepticky přistupovaly předpovědi, místní rosničky mají pravdu. Během pochodu se mraky ztrácely a u Mt Cooku se nakonec nezdržel ani jeden. Pohledové fotografie jak vyšité. Úžasné, z údolí vystupovaly kamenné hory ledabyle pokryté vrstou ledovců. Slunko v plném svitu, obloha samá modř, nevycházely jsme z údivu. Kochaly jsme se a fotily jsme, jak se dalo. Navečer jsme zvedly kotvy a zahájily ústup k severu. Dneska opět obloha jak vymetená, ale tentokrát tu vane větřík. Zítra je v plánu pozorováni velryb, tak uvidíme, zda nějakou vůbec vypozorujeme.
Slunci zdar
Minicesovatelky & Minimazel
2024 ©