Tak jsme zase na drate,
tentokrat se ozyvame ze zakladniho tabora pod Emeishanem. Minula zprava byla o proprselem dnu, nastesti dalsi bude o slunnem dni. Jelikoz navecer byly zakoupeny listky na vlak, musely jsme prizpusobit nas program. Jezero bylo vzdalene 3 km od mesta, tak jsme si rekly, ze na dopoledni vylet na kole a pokoukanicko okolo to bude vyborne. Uz pri hledani ubytovani jsme si vsimly nabidky mistniho kolare, ze pujcuje i dvojkolo. Tak 3 km pri nejhorsim, kdyz nam to nepujde, dojdeme. Kolo melo mirne nakroucena riditka, ale na defekt si clovek rychle zvykne. Rozjet se byl ze zacatku problem, ale na system udrzeni stability jsme prisly, pak uz dalsi rozjezdy sly jak po masle. Dokonce jsme i bez slapani predjizdely Cinany...a jak nam dvojkolo zavideli. K jezeru jsme se po chvilce dostaly, bylo opravdu obrovske...no, asi bych ho nepreplavala. Koupily jsme si pecene kastany a u jezera si s nimi palily ruce a nekdy skoro vylomily zuby. Cesta zpet byla o mirno narocnejsi...byla do kopce a to jsme zase zavidely my Cinanum, predjizdely nas. Kolo jsme vratily cele a asi na mistni pomery brzo, protoze na nas Cinan nevericne koukal. Pred cestou jsme mely plan se poradne, a hlavne v duveryhodnem podniku, najist. Delaji tu dokonce pizzy...ale nevim, made in China se pozna na vsem, co kopiruji... tak jsme skoncily na palivych nudlich a slannem vajicku s ryzi. Na vlakove nadrazi jsme dorazily s predstihem a ve vlaku zabraly sezeni u okynka. Skladba spolucestujicich byla rozporuplna, takze jsem si sve keeny dala pod hlavu a super se spalo. Sice se to asi moc babce a dedovi pod nami nelibilo, ale co, ten navrchu spal v botech. Rano nas z vlaku vykopli po 5hod, tak jsme se sly probudit do cekaci haly. Kdyz vyslo slunicko, vyrazily jsme na obhlidku mesta. Kunming teda nic moc, vse pekne a stare pro jistotu zbourano a nahrazeno novym nelibivym stylem. Ani v parku se clovek klidu nedockal, vsude davy jak na Vaclavaku. Kdyz jsme se vracely k nadrazi, zacalo prset, tak jsme ochutnaly nabidku blizke restaurace...nudle se v mastnote topily, ale i pres to byly snezeny. Cesta do vlaku byl mirny sprint, ale dobehly jsme mezi prvnimi. Spolucestujici vypadali vsichni slusne, takze jsem keeny nechala na zemi. Seznamily jsme se s mladym studentikem, se kterym, pokud hvezdy budou chtit, se znovu potkame v Chengdu a provede nas mistnimi krasami. Jako ojedinely Cinan mluvil anglicky.
Dneska jsem se ubytovaly v Baoguo, v pomerne turistickem hostelu. Prijely jsme sem s Belgicanama, takze cena taxiku a posleze i ubytovani diky sikovnosti mluvciho skupiny byla viditelne snizena. Po ulozeni veci na ne zcela bezchybny pokoj jsme vyrazily okusit krasu blizkych chramu. Samozrejme, kde je cesta a bus ci jiny prostredek, mraky Cinanu, kde se musi po schodech, ani noha krom par zabloudivcu. Zitra se chystame do hor, kde i prespime v klasteru, jeste se uvidi, ke kteremu dojdeme..vzdalenosti a casy jsou tu zradne, celou dobu se chodi po schodech, takze clovek musi opatrne. Az se v nedeli vratime opet bude report.
Do te doby zdravi Minicestovatelky