Cyklisticky vylet a den s cinskou cestovkou

Opet se po kratke odmlce zpusobene objevovanim kras Ciny hlasime.

Vcerejsi den probehl ve znameni velkeho cyklistickeho vyletu do okolnich vesnic. V Lijiangu jsme si prvne chtely zamluvit luxusni kola, ale po jejich pozadavku nechani zalohy 1000 yuanu ci pasu jsme jim sladce zamavaly a slevily svuj narok na klasickou cinskou herku za 40 yuanu bez jakehokoliv zastavneho. Herky byly na zdejsi pomery dost luxusni, lak v puvodnim stavu a plne zachovaly. Brzdy nad ocekavani plne funkcni, no proste kolo fakt flekovalo. Tresnickou na kole byla prehazovacka... (pravda, Kata prehodila trikrat a spadl retez, od te doby jela na to, co tam bylo, z ciselniku, ktery se protacel to neslo odecist, tak laickym odhadem stredni zatez). Moje kolo se tvarilo, ze prehazuje. Retez byl po celou dobu vyletu na svem miste a nebylo treba zasahu dvorniho mechanika. Prvne jsme jely na pruzkum mistniho parku, kde byla uprostred jezera pagoda a okolo ni cinani. Ti jsou tu vsude... U jezera jsme poobedvaly, skleply jsme prodavace kukuric o yuan, protoze uz jsme znale a vime, ze vzdy preceni a za kolik se to prodava..kukurici tu maji vytecnou... po skvelem obedu jsme osedlaly kola a razily jsme z rusneho mesta ven. Bez mapy to tu jde tezce...ale diky optani se (ja se neptam, pac mi nerozumi, ale Kata se s nimi az moc kamaradi, ja pak stojim  a usmivam se jak slunicko na hnoji, proto si mi tu asi foti) jsme byly vzdy spravne nasmerovane. Cesta do vesnice Baisha byla uplne rovna, bez jakehokoliv stinu, coz v prave poledne a pri azuru neni prave to prave orechove. Celou dobu jsme hamtaly jak trubky a skoro staly na miste...tak jsme zavzpominaly na nase Joka a litovaly jsme, ze tu s nami nejsou. S nimi by cesta teda ubihala rychleji. Nastesti i nekonecna cesta po 6 km skoncila...vjely jsme pak bocni cestou do Baishi (to nam poradily Holandanky, pac tu se za vse proste plati a boky si nehlidaji). Vesnice pekna, ale bylo videt, ze se pilne na turisty pripravuje. Turisticky ruch tu teprve ma zacit na plne obratky, nastesti to uz bude bez nas... Ve vesnici si nas odchytla starenka, co nesla na zadech 50kg vrtuli. Prvne jsem myslela, ze chce pomoct, ale pry, ze za nejaky ten yuan nam ukaze kde a jak bydli. Nakonec se nam ji zzelelo, pac mistni jinak vydelat moc nemohou a tak jsme na podporu jeji rodiny prijaly pozvani k ni. Ukazala nam svou sbirku lapenych turistu (blocek s podpisy a venovanim...). Babca byla pilna jako vcelicka. Tak se to s turisty dela... Pohostila nas zluklymi orisky (nevime, zda se tu v takoveto uprave normalne nejedi), slunecnici a zelenym cajem v usmudlanych sklenickach. Chvilku jsme tam posedely a zase jely dal. Tentokrat uz skrz krasnou krajinu se stromy, poli, voly, a lidmi... Zdejsi zpusob sklizne obili je dost prapodivny. Kazdy sedlak s ulovkem vyleze na silnici a mlati obili pomoci tater, co tu k lomu projizdeji, pak to shrne necim podobnym hrablu na snih a nakonec smes proseje pres sito...a pak se to asi tady papa... Cyklo vylet pokracoval nahodne do mnohokrat opevovane vesnice Shuhe. Kata si tam chtela vyfotit mistniho muzikanta, ale jak je v techto koncinach zvykem, turista je zdroj financi, pan chtel penize. Tak jsem na ni zakricela, ze chce prachy a on to uplne se stejnou intonaci a cestinou zopakoval...neverily jsme svym usim.. vylet skoncil u predani kol, cesta do mesta skvela...byla celou dobu z kopce. V nohach na pleckach cca 30 km, coz v prepoctu na normalni kolo je 120km:)

Vysledek dne: hrajeme si na raky, hlavne Kata, ta nademnou vede...ja jen kridla, ona k nim prihodila i cele ruce vcetne prstu...tedkon ve vzbuzovani pozornosti jasne vede, ale fotit se chteji stale se mnou...ona jen ze vsech stran slysi "chonk", coz je cinsky cervena.

Dnesek jen kratce. Jelikoz jsme se chozeni mestem uz nabazily, na kolech se spalily, rozhodly jsme se vyzkouset mistni cestovku na zazitky. Chtelz jsme se podivat k jezeru, kam nic nevede, tudiz nic nejezdi, krom nich. Za studentskou cenu jsme misto 2 hod plavby po jezeru skoncily po 45 min s tim, ze plavba byla ani ne 100m od brehu a zpet. Vice casu zabralo "shoushi" coz je odpocinek nez samotna plavba. Alespon, ze jsme vypadly z mesta do hezke prirody a ochutnaly s mistnimi hotpot. Ale i tak, cena dle meho zazitku neodpovidala, tak po prijezdu jsme si to s nimi sla vyrikat. Dokonala jsem se shadala v aj, nakonec to vypadalo na facky, ale nastesti pro nas jsme odesly se 40 yuany v kapse...mame na veceri, pac hotpot vyzivove nastacil.

Zitra jedeme do Dali (opet oblibeny zdejsi bus). Uvidi se jak to bude dal podle listku na vlak.

Tak papa a panthenolu nazdar